Pánevní dno – anatomie 1. díl – Kosti a svaly

Pánevní dno nejsou jen svaly na spodu pánve. Je to komplexní struktura, která zahrnuje kosti, svaly, vazy, ale také orgány (ženské orgány – dělohu, vaječníky, vejcovody; střeva, močový měchýř s močovou trubicí) a jejich závěsy. Jsou to vazivové snopce, které drží orgány na správném místě.

Pánevní dno hraje klíčovou roli ve stabilitě těla a v podpoře vnitřních orgánů, má významný vliv na tělesné funkce jako je močení, defekace nebo sexuální funkce.

Obrázek 1. Svaly pánevního dna (zdroj: www.kenhub.com)

1. Kosti 

Kosti poskytují oporu svalům, vazům a dalším měkkým tkáním. Jsou navzájem propojeny klouby a vazy, které umožňují určitou pohyblivost, ale zároveň zajišťují stabilitu.

Obrázek 2. Kosti pánve vyznačeny zeleně (zdroj: www.kenhub.com)

Kost křížová (os sacrum)

Kost křížová je přibližně trojúhelníkového tvaru, je tvořena 5 srostlými křížovými obratli. Směrem nahoru na ni nasedá bederní páteř a směrem dolů je na ni napojena kostrč. Je umístěna mezi dvěma pánevními kostmi a tvoří tak spojení mezí pánví a páteří. Tato spojení se nazývají sacroiliakální skloubeními (SI skloubení) nebo také tzv. esíčka. Tato skloubení jsou poměrně tuhá a přispívají ke stabilitě pánve, ale dochází v nich k malým pohybům (nutaci a kontranutaci). Tyto pohyby jsou zásadní pro každý náš krok. Zároveň jsou tyto pohyby zásadní během porodu, kdy otevírání pánevního vchodu či východu se děje především v těchto kloubech.

Obrázek 3. Kost křížová (os sacrum) zobrazena zeleně (zdroj: www.kenhub.com)

Obrázek 4. Sakroiliakální skloubení (SI klouby) vyznačeny šipkou (zdroj: www.kenhub.com)

Kostrč (os coccygis)

Kostrč je malá trojúhelníková kost, která vzniká srůstem 3 až 5 kostrčních obratlů. Je důležitým bodem, ke kterému se připojují svaly a vazy pánevního dna. Kostrč má malou pohyblivost, ale její pružení je také důležité pro chůzi, ale také pro životní funkce jako je trávení, vyměšování nebo sexuální funkce.

Obrázek 5. Kostrč (os coccygis) zobrazena zeleně (zdroj: www.kenhub.com)

Pánevní kosti  (os coxae)

Pánev je tvořena dvěma pánevními kostmi. Pánevní kost se skládá ze tří hlavních částí: kost kyčelní (os ilium), kost sedací (os ischii)  a kost stydká (os pubis). Pánevní kosti tvoří obvod pánevní dutiny, která obklopuje a chrání pánevní orgány. Jsou to místa odkud začínají a končí svaly pánevního dna.

Obrázek 6 a 7. Pánevní kosti (os coxae) zobrazeny zeleně , fialová barva pro kost kyčelní (os ilium), světle zelená pro kost sedací (os ischii) a modrá pro kost stydkou (os pubis) (zdroj: www.kenhub.com)

Spojení mezi dvěma kostmi stydkými (os pubis) se nazývá symfýza (spona stydká). Je to také místo začátku hluboké vrstvy svalů pánevního dna.

Obrázek 8. Symfýza (symhysis pubica, spona stydká) (zdroj: www.kenhub.com)

2. Svaly

Pánevní dno je tvořeno svaly, které pánev uzavírají, podpírají orgány a brání tak jejich prolapsu. Zároveň tyto svaly spolupracují s bránicí a břišními svaly při dýchání. Jsou tedy součástí tzv. hlubokého stabilizačního systému páteře (HSSP) neboli core.

Svaly pánevního dna se rozkládají mezi stydkou kostí, kostrčí a hrboly sedacích kostí na spodině pánve. Svalové pánevní dno je tvořeno 3 vrstvami, kdy každá vrstva má svoji specifickou úlohu.

A) B)

Obrázek 9 a 10. Svaly všech 3 vrstev pánevního dna vyobrazeny zeleně A) pohled z dutiny břišní, B) pohled zespodu (zdroj: www.kenhub.com)

Vnější vrstva (povrchová)

Vnější (povrchová) vrstva je tvořena svěračem (musculus bulbospongiosus), kdy jeho funkce představuje otevírání a zavírání, nic víc, nic míň. Má tvar osmičky, kdy přední smyčka obepíná poševní vchod a svěrač močového měchýře. Zadní smyčka má na starost vyprazdňování střev, je také nazývána svěrač konečníku, musculus (m.) sphincter ani externus.

Obrázek 11 a 12. Svaly povrchové vrstvy pánevního dna – svěrače (m. bulbospongiosus, m. sphincter ani externus) (zdroj: www.kenhub.com)

Střední vrstva

Střední vrstva se nachází v přední části pánve, vede od stydké kosti (os pubis) ke kostem sedacím (os oschii), také je zapuštěna do stěny podbřišku. Lze ji ještě rozdělit na hlubokou (m. transversus perinei profundus) a povrchovou podvrstvu (m. transversus perinei superficialis). Tato oblast bývá také nazývána jako urogenitální trojúhelník.

Obrázek 12. a 13. Hluboká a povrchová podvrstva střední vrstvy pánevního dna (zdroj: www.kenhub.com)

Nejhlubší vrstva

Dvě vnější vrstvy (povrchová a střední) jsou u hráze propojeny s nejhlubší, největší a nejdůležitější vrstvou pánevního dna. Tato nejhlubší vrstva je tvořena ze 2 svalů, větší část pokrývá zdvihač konečníku (m. levator ani) a menší část pak tvoří m. coccygeus. Tyto svaly jsou v pánvi usazeny jako nálevka. Svou přední částí je m. levator ani propojen s břišním svalstvem, boky pak se svaly kyčelního kloubu a svojí zadní částí se svaly zádovými.  Je tedy součástí tzv. hlubokého stabilizačního systému páteře (HSSP) neboli core. 

Obrázek 14 a 15. Nejhlubší vrstva pánevního dna – m. levator ani a m. coccygeus (zdroj: www.kenhub.com)

Zdroje:

www.kenhub.com
www.physiopedia.com

Čihák, R., Grim, M., & Fejfar, O. (2001). Anatomie 1. Druhé, upravené a doplněné vydání.-1497. Grada, Praha.
Dylevský, I. (2009). Funkční anatomie. Grada Publishing as.
Hudák, R., & Kachlík, D. (2015). Memorix anatomie. Triton.
Koch, J. (2017). Cantienica® – cvičební metoda pro tvarování postavy a správné držení těla. Umění fyzioterapie, 2017 (3), 57-63.
Kolář, P. (2009). Rehabilitace v klinické praxi.
Véle, F. (2006). Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Triton.